Rozhovor s doc. Laštovičkou - čestným občanem Jihlavy

V dubnu tohoto roku jste získal čestné občanství Statutárního města Jihlavy za zásluhy o rozvoj vědy a vzdělávání, za usilovný podíl při vzniku vysokého školství v Jihlavě, za kladení důrazu na význam stříbrného dolování a rozvoj hornického města Jihlavy, za obětavou práci v oblasti ochrany přírody, mimořádnou dlouhodobou činnost pro českou turistiku, za celoživotní práci a hájení zájmů Českého svazu bojovníků za svobodu.

Co z výše jmenovaného Vás stálo největší úsilí a co Vás nejvíce těšilo?

Za největší vynaložené úsilí považuji podíl na vzniku vysokého školství v Jihlavě. Součástí této mnohaleté snahy bylo několikrát i mimořádné zklamání a smutek, ale závěrem zase jedno z největších životních potěšení. První kapitola příběhu začíná zrušením Jihlavského kraje v roce 1961, po němž v roce 1964 následoval odsun jihlavského Pedagogického institutu do jiných krajských měst (Brno, České Budějovice). Následovalo třicetileté využívání bývalého soudního paláce brněnskou Vysokou školou zemědělskou, později přejmenovanou na Mendelovu univerzitu. Protože jsem tam působil jako pedagogický pracovník a po roce 1989  i jako akademický funkcionář (vedoucí jihlavského odd., proděkan, vedoucí Ústavu geologie  a pedologie na LDF), vynaložil jsem velké úsilí o trvalé zakotvení této vysoké školy v Jihlavě (např. sídlem nově navržené Ekotechnické fakulty), ale přes značnou podporu tohoto záměru u mnohých brněnských pedagogů dopadlo to nakonec velmi špatně. Tehdejší rektor VŠZ provedl, podle mne, nepochopitelný krok – jihlavské oddělení v roce 1994 zrušil. To byl velký šok, protože Jihlava přišla nejen o vysokoškolské studenty a pedagogy, ale také o statut vysokoškolského města. Následovaly mé nejrůznější pokusy o nápravu této situace, např. velmi nadějné jednání se soukromou Vysokou školou naprapatickou ve Stockholmu, jejíž vedení opravdu toužilo po otevření pobočky v Jihlavě. Zajímavá byla i nabídka tehdejšího ministra školství Milana Adama zřídit v Jihlavě (v centru lesnaté Vysočiny) dřevařskou fakultu. I když jsem v té době už působil jako zástupce starosty na jihlavské radnici, nepodařilo se tyto možnosti uskutečnit. A tak se v bývalé soudní budově usídlila Vyšší odborná škola, pod ředitelským vedení dr.Ladislava Jirků. Nejprve jsem byl tímto řešením zklamán, ale když jsem při jednom vzájemném setkání vyslechl jeho záměr na zřízení samostatné vysoké školy, velmi mne svou logikou, propracováním a pracovním nadšením překvapil. A tak jsem docela rád přijal nabídku mé účasti v přípravném kolektivu. Po několikaleté intenzivní pedagogické a organizační činnosti se dostavil „den D“ a tím byl 3. červen roku 2004, kdy byla zřízena zákonem č. 375/2004 Sb. Vysoká škola polytechnická Jihlava.

Čím se nyní zabýváte?

Je těžké přerušit činnost v odbornosti, kterou člověk získal a rozvíjel po celý život. Ale nakonec se i to stane, zvláště když se blíží ta neuvěřitelná „osmdesátka“. Na druhé straně se tím otevřou možnosti věnování odkládaným zálibám. Pochopitelně přetrvává touha poznávat přírodu a historii kraje, ve kterém žijeme – tedy na naší Vysočině. Pokud to jde, tak jako obvykle – pěšky nebo na kole či autem. Místo dřívějšího početného kolektivu studentů je to nyní za účasti mladých příslušníků rodiny – tedy vnoučat, a protože jich máme osm, tak pro ně s manželkou vymýšlíme poznávací výlety. A opět, pokud to jde, stále rádi vyjedeme na poznávání naši republiky i Evropy s celoživotními přáteli - jihlavskými turisty. Dalším neopominutelným zájmem je fotografie, kterou jsem kdysi začal používat jako trvalý dokumentační prostředek na přírodovědeckém odd. v jihlavském muzeu, kde jsou i uloženy stovky mých záběrů (včetně leteckých snímků Jihlavy a Vysočiny). Další záliby: genealogie mojí a manželčiny rodiny, historie čs. odboje za 2. světové války, občasná (= vyžádaná) publikační a přednášková činnost a organizační aktivita v oblastním výboru Českého svazu bojovníků za svobodu v Jihlavě. Závěrem se mohu také přihlásit k celoživotnímu koníčku – pěstování ovoce a zeleniny na zahradě - tedy k zálibě, kterou jsem se učil od své matky v její rodné vesnici v Pošumaví.

Jak vzpomínáte na vznik VŠPJ, k němuž jste také přispěl?

S přibývajícím věkem i vzpomínky postupně blednou, ale na některé životní okamžiky nelze zapomenout. Navíc jsem si kdysi zvykl psát večer do diáře přehled činností i zážitků, které jsem ten den absolvoval. Dělám to dodnes, a když se podívám na poličky nad počítačem, tak nejstarší diář má datum 1972. To znamená už je to 46 roků. Ale vyjmu ten s letopočtem 2004, nalistuji 14. červen a čtu: „Prezident Václav Klaus definitivně podepsal zákon o vzniku nové státní vysoké školy v Jihlavě s názvem VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA.“ Dále je poznámka, že budoucí rektor Ladislav Jirků mně naznačil, že se mnou počítá jako s prorektorem pro vědu a výzkum! Neuvěřitelné! Také se dočítám, že mne navštívil redaktor Jihlavských listů dr. Petr Klukan a že jsme připravovali novinový příspěvek o vzniku vysoké školy. Také jsem ho seznámil s existencí klubu „Přátelé číší“, který v nejbližší době ukončí svou činnost. Členové klubu jsou totiž bývalí pracovníci jihlavské pobočky Vysoké školy zemědělské, která byla zrušena v roce 1994. Když jsem tehdy, jako vedoucí, opouštěl svou kancelář, byly v sekretáři i skleněné číše na víno. Mohl jsem si je sice odnést, ale udělal jsem to jinak. Zavolal jsem nejbližší spolupracovníky, každému jsem daroval jednu sklenici a řekl: „Přátelé, tato těžká situace nemůže trvat do nekonečna. Budeme se dál scházet, pokaždé si vezměte číši sebou na přípitek a až tady vznikne nějaká vysoká škola (?), tak se naposledy sejdeme, připijeme na její rozvoj a všechny číše radostně předáme novému panu rektorovi!“ To se také později stalo a pan redaktor Klukan o průběhu ukončení činnosti klubu „Přátelé číší“ a předání sklenic panu rektorovi Ladislavu Jirků napsal do Jihlavských listů podrobný článek. Ale to je jen takové žertovné zavzpomínání – skutečností bylo prožití jednoho z nejkrásnějších dnů v mém životě, protože Jihlava se po 10 letech (!) zase stala vysokoškolským městem!

Jak vznikaly insignie VŠPJ?

Tato otázka je pro mne velmi příjemná, protože v rámci mé činnosti na VŠPJ to byla, jak se lidově říká – „třešnička na dortu“. Když jsem byl, po vzniku VŠPJ v roce 2004, panem rektorem Ladislavem Jirků pověřen úkolem postarat se o vznik vysokoškolských insignií, otevřely se mi před očima desítky nalezišť drahých kamenů na naší Vysočině. A tak můj okamžitý návrh zněl: „Použijeme k tomu drahé kameny jenom z Vysočiny!“ Od pana rektora zazněl souhlas a tak nastala cesta k akci, která se na jiných vysokých školách nikde neudála. Návrhem insignií byl pověřen arch. Josef Macholán ze Sudic, vynikající znalec a sběratel minerálů, který si jako spolupracovníky vybral klenotníka Tomáše Procházku a brusiče drahých kamenů Petra Šťastného. Nádherné minerály poskytly hlavně lokality na Třebíčsku a Velkomeziříčsku. Bylo dohodnuto, že se na insigniích objeví i leštitelné horniny z Vysočiny, protože zdejší kamenictví bylo i historicky na mimořádné úrovni. Za pouhý jeden rok a několik měsíců (30. září 2005) došlo k předání hotových insignií panu rektorovi. Reakce v tisku i mezi odborníky byly úžasné, vyhotovené klenoty vzbuzovaly při všech příležitostech pozornost a obdiv, jak např. dokládá i vyjádření našeho předního znalce drahých kamenů RNDr. Luboše Rejla (2006) : „Tyto překrásné, precizně komponované a řemeslně provedené insignie, bohatě doplněné drahými kameny z Českomoravské vysočiny, vyjadřují předzvěst úspěšné cesty této školy do budoucnosti…“  Je pochopitelné, že stejné přání máme i my, kteří jsme vznik této vysoké školy tak osobně prožili .

Sledujete i nadále dění na VŠPJ? Pokud ano, co Vás v poslední době zaujalo?

Pochopitelně se o dění a život na škole zajímám, protože to čtvrt století, které jsem v této budově pracovně prožil, se nedá jen tak vymazat z paměti. Mezi pedagogy na různých katedrách i ostatními zaměstnanci je dosud řada mých dobrých přátel a obdivovaných kolegů. Mimo kontaktů s nimi je pro mne zdrojem informací také hlavní webová stránka školy, ke které se vždy rád vracím, protože mimo textu je k dispozici i kvalitní fotodokumentace. A když jsem tázán na to, co mne v poslední době zaujalo, musím otevřeně říci, že se to týkalo osobnosti nejvyššího představitele naší vysoké školy – pana rektora. Jednak šlo o udělení titulu vysokoškolský profesor a následně, tedy 10. července 2018, prof. MUDr. Václava Báča, PhD. převzal od ministra školství Roberta Plagy jmenovací dekret, kterým jej prezident republiky již podruhé jmenoval do funkce rektora VŠPJ. Na zmíněném školním webu je zveřejněno blahopřání, které ministr při předávání pronesl, a opravdu stojí za to si je přečíst. Osobně jsem velmi rád, že akademický senát školy pana rektora do pokračování funkce opakovaně navrhl, protože v čele takovéto instituce musí být pedagogicky i odborně mimořádná osobnost, kterou pan prof. Václav Báča jednoznačně je.

V příštím roce oslaví škola 15 let své existence. Co byste jí popřál do dalších let?

Pochopitelně odborný i personální rozvoj včetně rozšíření studijní nabídky akreditací nových studijních programů a oborů. Bude potěšující, když se v podvědomí mladé generace zařadí VŠPJ mezi žádané a oblíbené vysoké školy a z mého pohledu když se udrží a rozšíří nabídka a vysoká úroveň možnosti doplňkového studia i pro zájemce o jednu nebo dvě generace starší – tedy studenty Univerzity třetího věku. Také bych popřál úspěšné využití mimořádné možnosti, která nastane po náročném vybudování a otevření nové auly, s kapacitou cca 360 osob. Mimo pedagogického poslání bude úžasné využít tento prostor i pro vědecké konference a další akce, které každá vysoká škola pro svoji činnost a prezentaci nutně potřebuje.
A ještě jedna úvaha k architektonicky pozoruhodné budově jihlavské vysoké školy. Bývalý justiční palác, který v období totalitních a okupačních režimů proslul hrůznými protilidskými událostmi, je nyní zasvěcen jednomu z nejcennějších poslání našeho státu – péči o vzdělání mladé generace. Asi není lepšího řešení, jak odčinit tu hrůznou minulost, protože mládež se stává nejen národním fenoménem, ale i předobrazem budoucí společnosti. Je však zapotřebí na zmíněná tragická období a události nezapomínat a při vhodných příležitostech je citlivě a s úctou připomínat…

Kontakty

Vysoká škola polytechnická Jihlava
Tolstého 16
586 01 Jihlava

Kontakt:
Telefon: +420 567 141 111
Fax: +420 567 300 727
Email: vspj@vspj.cz

IČ: 71226401
DIČ: CZ71226401

Studijní oddělení:
Telefon: +420 567 141 181
Email: studijni@vspj.cz

Čekejte prosím, stránka se načítá