Lenka Zimová
VŠPJ pro mě byla první a také jediná volba. Věděla jsem, že na jinou školu nechci. Kombinace sociální práce a zdravotnictví se mi zdála dokonalá – lidské zdraví a nemoce mě zajímaly vždy a vzhledem ke své dlouhodobé dobrovolnické zkušenosti s dětmi a mládeží jsem měla blízko i k sociální práci. Fakt velkého důrazu na praxi během studia byl také podstatnou složkou mého rozhodnutí. Po osmi letech na teoretickém gymnáziu jsem bažila po něčem, co bych dokázala aplikovat v reálném životě. První týden studia byl tak krušný vlivem změny prostředí, nového způsobu studia a nových lidí všude kolem, až jsem přemýšlela o tom, že s tím seknu, protože na to nemám. Zvykla jsem si ovšem rychleji, než jsem stačila svůj nápad provést, a po pár dnech jsem začala VŠPJ milovat, což se nezměnilo ani posledním dnem mého působení na ní jako studentky. Přístup vyučujích měl tu správnou rovnováhu profesionality a přátelskosti, která mi pomáhala co nejvíc vstřebat nabyté znalosti a pomoci mi v jejich aplikaci. Jejich vstřícnost tu byla pro každého, kdo ji potřeboval. Během studia jsem absolvovala pět měsíčních praxí, které souvisely s výkonem sociální případně zdravotně-sociální práce v konkrétních organizacích. Každá z praxí mě nějakým způsobem obohatila, mohla jsem vidět, jak (ne)funguje aplikace teoretických znalostí v praxi, mohla jsem se zorientovat v tom, s jakou cílovou skupinou bych v budoucnu ráda pracovala. To vše za plné podpory pedagogického sboru, se kterým jsme nejen sdíleli naše zkušenosti, ale také problémy, které při praxi nastaly. VŠPJ mě ovšem neobohatila pouze znalostmi a praktickými zkušenostmi na poli mnou zvoleného oboru. Poskytovala totiž mnoho příležitostí k tomu, abych mohla rozvíjet i své ostatní složky osobnosti. Ať už to byla možnost mít v prostorách školy vlastní výstavu; vystupovat na plese školy; zkusit si vést vlastní přednášku; pomáhat s organizací školních akcí; propagovat školu na DOD; zúčastnit se kulatého stolu se zástupci organizací, které poskytují studentům praxe, a mnohé další. To vše mi pomohlo, aby se z vyklepané studentky, která na začátku prvního semestru umírala z představy postavit se před třídu a začít mluvit, stal někdo, kdo je proaktivní a angažovaný do svého oboru. Aktuálně úspěšně pokračuji v navazujícím magisterském studiu sociální práce se zaměřením na poradenství na Masarykově univerzitě v Brně. Je statisticky dokázáno, že co se jednou hluboce zapíše do srdce, to tam zůstane, a přesně tak je to i s VŠPJ. Navždy pro mě bude tou pravou alma mater. S láskou vzpomínám :)
